Velké americké dobrodružství- Úvod
 



     
Na těchto stránkách naleznete záznamy z cesty po USA, kterou jsme společně s mamčou a bratrem uskutečnili v létě roku 2000. Původním záměrem bylo zjistit, zda se dá podniknout takzvaný velký americký okruh, za slušné peníze a ještě si dovolenou opravdu užít. Nebudu Vás napínat, dobrá věc se podařila a důkazem toho budiž svědectví o našem 50 denním putování, které Vás zavede po dvaadvaceti Národních parcích , mnoha státních parcích a bezpočtu překrásných míst v USA. Než se do toho pustíme, rád bych Vám předal několik postřehů, které považuji za užitečné, a které i Vy jistě oceníte.
Peníze
Jako všude platí, že čím více, tím lépe.Záleží samozřejmě na mnoha faktorech, my jsme potřebovali zhruba 15 Dollarů na osobu a den. Samozřejmě, že když se vyskytnuly komplikace, tak jsme potřebovali peněz podstatně více.
Kreditní karty
Budete je určitě potřebovat. V USA je jenom několik míst, kde budete platit hotově. Samozřejmě, že hotově platil lze, jenže budete vypadat divně. Nehledě na to, že bez karty vám nepůjčí auto, často vám odmítnout telefonické rezervace čehokoli a při platbách vyšších částek v hotovosti budete budit podezření. Nejlepším řešením je založit si účet u nějaké Americké banky. Vyberte si takovou banku, která má pobočky všude tam, kam se chystáte. Já jsem zvolil The Bank of America a jsem nadmíru spokojen. Pro cestování je asi nejvhodnější checking account (běžný účet). Vedení účtu stojí 7USD za měsíc a pokud vaše hotovost přesáhne 500 USD, tak je vedení účtu grátis a to včetně výpisů. Občas se při cestování hodí i šeky, takže si objednejte personal checks, a nezapomeňte si říct o check card doporučuji VISA. Je to v podstatě elektronická šeková knížka, která v mnoha případech nahradí klasickou kreditku. Za šeky zaplatíte podle počtu zhruba 10 USD za standart a platební karta je zdarma. Kreditní kartu v pravém slova smyslu pravděpodobně jako turisti nedostanete, takže se s tím smiřte. Již zmíněnou VISA kartou můžete platit ve většině obchodů, na Internetu, v půjčovnách, ... . V síti bankomatů domovské banky můžete vybírat i ukládat (ne všechny bankomaty umožňují vklady) zdarma. U ostatních bankomatů (ATM) musíte počítat s poplatkem 1-2,5 USD za transakci. Denní limit je běžně 700 USD na den.
Identifikační karta / řidičák
To, čím je pro Čecha občanský průkaz, tím je řidičák pro Američana. Pouze pro neřidiče americké úřady vydávají Identifikační karty, tedy obdobu naší občanky. ID vám zřejmě nikdo nevydá, zato by jste si měli opatřit řidičský průkaz. Pokud si myslíte, že Vám bude stačit mezinárodní řidičák, tak jste na omylu. Toto podivné lejstro nemá v USA žádnou váhu. Pokud Vás policista s mezinárodním řidičákem zastaví, zřejmě se bude podivovat a nevěřícně prohlížet tento doklad. Pravděpodobně Vás propustí ze svých spárů, ovšem určitě Vás upozorní, ať si uděláte řidičák americký. Je to velmi jednoduchá záležitost, budete k tomu potřebovat 10 USD, automobil se zaplacenou pojistkou, trochu štěstí a asi tak 2 hodinky času.
Auto
Je nejlepším prostředkem pro cestování. Z letadla a vlaku toho moc neuvidíte, autobusy většinou jezdí pouze po dálnicích, které jsou jednotvárné a nezajímavé. Stop je jedinou alternativou, která by snad mohla vlastnímu automobilu konkurovat jenže, v mnoha státech je autostop nelegální nehledě na fakt, že to není ani bezpečná a ani spolehlivá záležitost. Při koupi auta si všechno pečlivě prohlédněte a zkontrolujte. Na autě není dobré příliš šetřit. Už za 250-500 USD lze pořídit auto, tedy lépe řečeno vrak. Levná počáteční investice se Vám však brzy prodraží na opravách. Slušné auto se dá pořídit od 1500 USD, což ovšem ještě nevylučuje, že dalších 1000 dáte do oprav :-((. K autu je ve většině států povinností zaplatit pojistku, něco jako naše povinné ručení. Při jednání o ceně vozu smlouvejte- pomáhá to. Ve státech, kde je povinná technická prohlídka Vám dealer většinou nabídne, že Váš budoucí nový vůz (ano, co na tom, že rok výroby je 1991, pro Vás to přeci je nové auto) na tuto prohlídku připraví. Tohle určitě berte, cena zůstává stejná.
Plán cesty, mapy, kempy
Asi bude nejlépe, když budete mít alespoň přibližný plán cesty. Určitě se vám bude hodit autoatlas, a pokud máte nějakého známého, kdo je členem AAA (něco jako náš auto moto klub) požádejte ho, aby si pro vás vyzvednul publikace o místech, kam se chystáte. Pro každou oblast vydává AAA dvě brožury, jedna obsahuje popisy nejzajímavějších míst a slouží jako průvodce, druhá je seznamem ubytovacích zařízení, turistických atrakcí a jiných zajímavostí a to včetně přehledů cen a otevíracích dob. Pokud žádného takového šťastlivce neznáte a chystáte se na nějaké delší putování, je možné se přihlásit a po zaplacení 60 USD se stát členem AAA. Kromě zmíněných publikací, navíc získáte zvýhodněné pojištění, asistenční službu a různé slevy na ubytování a služby. Slevy jsou poměrně velmi výrazné, většinou se však vztahují na luxusní ubytování :-(. Světe div se, ale je stále dost slušných kempů, které jsou zdarma. Dobře si však prostudujte mapu, několikrát se nám stalo, že příjezdové cesty k takovýmto místům jsou špatně dostupné. Možná si na mě vzpomenete, až se v noci budete plahočit 20 mil vyprahlou pouští, budete proklínat každou díru na silnici a doufat, že se vaše vozítko nerozpadne vlivem velmi špatného stavu vozovky. Když to potom najdete, a konečně se utáboříte, zjistíte, že by vás stálo méně nervů, benzinu a škod na autě, kdyby jste zůstali v tom drahém kempu za 14 Dollarů, kterým jste jako správný drsňák a zarytý skrblík tak opovrhovali. Pokud máte výše zmiňované AAA brožurky, dobře si prostudujte, kolika místy ubytovací zařízení vlastně disponuje. Ono je sice pěkné, že je to gratis, ale v turistické sezóně jezdit do kempu s pěti místy je dosti riskantní. Na některých turisticky disponovaných místech je dobré přijít do kempu ještě před obědem, aby na vás nějaké to místečko ještě zbylo.
Permice, nákupy
Každý vstup do Národního parku vás bude stát průměrně 10 USD za auto a den, sami si jistě dokážete spočítat, jestli se vám vyplatí permice. Teď mluvím o věci, která se jmenuje National Parks Pass. Stojí 50 USD, platí jeden rok a je nepřenosná, tedy je vystavena na jméno a platí pro automobil držitele (včetně posádky). Její držitelé mají po dobu jednoho roku vstupy do všech Národních parků zdarma, přitom nepřijdete o nic, co dostane člověk běžně platící u brány do parku a to včetně map a novin. National Parks Pass si můžete zakoupit u většiny vstupů do Národních parků, většinou vám tuto variantu strážce parku sám nabídne, ale někde si o ní musíte říct. Druhou věcí jsou nákupy. Pokud možno se vyhýbejte nákupům přímo v Národních parcích a nebo ve vyloženě turistických oblastech. Ceny jsou zde přemrštěně vysoké a to jak ceny potravin, tak ceny benzínu. Osobě se mi osvědčily sítě obchodních domů Aldi a Wal-Mart, které mají kromě slušného sortimentu i velmi nízké ceny a velké benzinové pumpy u dálnic.
Jedééém...
Takže to nejdůležitější už máme, nejvyšší čas vyrazit.